we were born to die

Prosinec 2012

Vzkazík

9. prosince 2012 v 16:23 | Carrie
Drazí rodičové.
Proč Vám píšu?
Hmm... Je to jednoduché. V sobotu jsem byla na Vašem počítači. Na Vašem účtu. Do takovété horní lišty jsem omylem zadala "c". Otázka za dva bludišťáky: co se tam objevilo?
Pokud jste si tipli, že adresa mého blogu (napsaná dobře i špatně), tipovali jste dobře. Byla jsem naštvaná, sklamaná a.. zrazená. To všechno pro to, že jsem přišla na to, že jste můj blog zřejmě hledali a možná ho i našli.
TOHLE je moje soukromí. Moje zážitky. Moje názory. Povídky. Moje všechno. Místo, o kterém vím, že ať napíšu cokoli, nepřečte si to nikdo nebo aspoň vím kdo to čte. Je to jako byste našli můj tajný deník. Ano, můžete namítnout, že tohle je internet, kdokoli to může číst. Ale tak snad.. Chápete, proč jsem Vám blog nikdy neukázala.. Pokud jste to tady tedy četli, tak to chápete. Kdybych chtěla, tak o něm dávno víte. A já měla v plánu vám ho ukázat.. Za dlouho. Za hodně dlouho, abyste o mě něco věděli, protože teď (i když už si tím nejsem tolik jistá po tomhle) o mě nevíte skoro nic. Abyste věděli, co jsem prožívala.
Tohle je zřejmě můj poslední příspěvek, protože nemám chuť cokoli psát.

Jak se u nás říká: žijte dlouho a blaze.