we were born to die

Srpen 2012

Souhrn fotek za prázdniny

28. srpna 2012 v 0:45 | Carrie |  Photographs
Pár fotek za prázdniny. Tentokrát bez komentáře.





Začínám se jich bát.


Animace

13. srpna 2012 v 18:15 | Carrie |  Photographs

Sobotní večer

11. srpna 2012 v 21:26 | Carrie |  Stories
Těžko říct, jak velká část příběhu je krutá realita a jak velká je část, která realitu přibarvuje...


Po svém delším pobytu ve Městě si opět vyrazila ven.
Je zima. Tulí se do bundy a pomalým krokem přechází most. Poprchává. Zrychlí chůzi a pořád se rozhlíží, jestli neuvidí známou tvář. Jen hlouček dětí na náměstí. Pokračuje ve své cestě. Cíl má jasný - schody za kinem, kde neprší. Cestou míjí Jeho dům. Bloudí očima po rozsvícených oknech, jestli Ho nezahlédne. Nikde nikdo.
Sedá si na plochu nad schody kde je střecha a dá se tam pohodlně opřít. Sleduje mraky, které nevěstí nic moc dobrého. Je zataženo.
Z kapsy u bundy vytahuje krabičku cigaret a zapalovač, co před nedávnem ztratil svůj dech. Doufá, že ho rozchodí. Nakonec se povede a ona si vychutnává jedinou cigaretu, kterou si dnes dovolí. V dálce praská čísi táborák a ona mu naslouchá stejně pozorně jako tomu syčavému zvuku pokaždé, když si natáhne. Má na cigaretě špičku. Její Nikotinová zasvětitelka jí jednou řekla, že to znamená, že na ní někdo myslí. Blbost. Ale protentokrát svou skepsi zastrčí až do koutku hlavy a užívá si ten pocit, že je to třeba pravda.
Připadá si, jakoby kus sebe nechala ve Městě. Stejně jako svůj telefon. Je to jako kdyby neměla svou pravou ruku. Měla by za ní přijet kamarádka, ale teď se s ní nemá jak domluvit...
Po chvíli se zvedá a jde se podívat k jezu. Doufá, že někoho potká. Nechce být o sobotním večeru sama. Na tak malou vesničku, jako je ta její, je tu nezvyklý počet lidí. Pořád někoho potkává. Nikdo známý. Nakonec dojde k k jezu. Je hodně vody. Nedá jí to a přemýšlí o tom, jaké by to bylo utopit se. Už se topila, teď si jen zkouší představit ten pocit, kdyby to dotáhla až do konce. Na tak nebezpečném jezu to není žádný div, když se někdo aspoň jednou za rok utopí. Ale při pomyšlení na to, jak je voda špinavá svou myšlenku ihned ztrácí.
Pomalu se vrací zpátky. Opět kolem Jeho domu. Opět nikdo nikde. Připadá si tak méněcenná. Rychlým krokem se vrací domů. Otevírá vrata a jde k domovním dveřím. Zamčeno. Obchází dům a zkouší garážová vrata. Zamčeno. Nemůže se ani vrátit domů. Pomalu se vrací zpět k plotu aby zazvonila. Přichází jí otevřít otec.
Doma se dovídá, že za ní nikdo nepřijede. Sobotní večer stráví sama.