we were born to die

Březen 2012

She's back!

30. března 2012 v 17:19 | Carrie |  From my soul to your head
Byla jsem tak zoufalá že jsem ji ztratila, že jsem si představovala že s ní mluvím i když ne... Zoufalé náhražky jejích dobře mířených nadávek na mou osobu, a útěchy. Zkoušela jsem napodobit úsměv který umí jen ona. Ne, nic. V mé hlavě zněla jen jakási parodie na její mluvu, a ze zrcadla jsem na sebe pořád koukala já šklebíc se na sebe. Ne ona.. Byla jsem zoufalá, tolik jsme toho připravovaly do rubriky Talks která se nerozběhla protože se mi ztratila...
Ale dneska při obědě se ozval slabý hlásek... ,,Nežer tolik". Samou radostí bych jí odpověděla nahlas jako to dělám když jsme spolu samy, ale takhle jsem mohla jen v hlavě... ,,Naser si" oplatila jsem jí, a abych jí trochu víc vydráždila na uvítanou (ještě před tím než jí donutím vysvětlit mi kde byla tak dlouho) jsem si šla přidat další dva knedlíky. Mlčela. Trochu mě to dožralo... Je pryč dva měsíce a po té době mi řekne jen ,,Nežer tolik" ?! .. Uklidnila jsem se.. Ale když jsem přišla do svého pokoje, myslela jsem že radostí vyzkočím z kůže. Koukala na mě, a dokonce se i usmála. Ještě teď jí pořád musím v zrcadle kontrolovat jestli nezmizela... Ne, je pořád se mnou a slíbila mi že zůstane.
Zase šťastná...
Jdeme uklízet.

Jarní kurvení(pracovní nadpis který nějak tak zůstal...)

29. března 2012 v 21:09 | Carrie |  From my soul to your head

Čtvrtek

Jdeme ven. Já, kámoška K a M a kámoši Z a P a ještě další dva, přičemž jeden ani nevím jak se jmenuje a druhému budeme říkat A.
Nakonec to není ven doslova, zkončili jsme u Z doma. V jeho pokoji. Kluci hrají na počítači, a my holky jsme si zatím načaly ruma a colu. Nejdřív nechceme míchat s colou a tak vždycky lok ruma zapijeme lokem coly (v puse smícháte). Nakonec jsme se na to vykašlaly a smíchaly to. Kluci pít nechtějí (zatím). M je trochu vynervovaná z P. Dřív spolu chodili, a ona je z něj pořád tak trochu vedle... K a Z kteří spolu chodí občas projevují známky vzájemné náklonnosti. Z to ale střídá s metinem. Když M odejde na záchod, já společně s K se zatím seznámíme s druhou flaškou kterou přinesla (pro K je to změna že pití nepřinesla ona). Amundsenka, tuším že broskev.
Některé události toho večera mi splývají (chození na záchod, na cígo atd.), částečně pro to že jsem byla v náladě a částečně pro to že už je to týden..
Hraju s P na počítači nějakou hru. Spočívá v tom že musíte bourat do ostatních aut.. Čekala bych že se ani nebudu muset moc snažit, ale houby...
Podle K slov, jsem se tam P a A nastavovala.
A jdeme vyprovodit na bus, a P se mnou pak jde domů. Dám mu skoropusu.
Jak přijdu domů, začnu si nadávat. Co to kurva dělám? Mám kluka přece! ... Po sléze mu volám a rozcházím se s ním. Ne, nemůže za to ten večer, jen mě to nějak nakoplo... Je mi 15, jemu 12... To mi už nejde....
Provinilá jdu spát.

Pátek

.. Se děje naprostý hovno.


Sobota

Máme jít ven. K nemůže, je v Praze a nemůže se dostat domů... Kolem šesté vyrážím do Kutlochu. .. Na zemi leží něco čemu říkáme koberec, a u něčeho nevíe jestli je to vosk nebo něco jiného... Ale jinak je to tam fajn. Ťukám, protože klika je jen ze vnitř. Kdosi mi otevře a já vstoupím do boudy plné... No kurva, jsem tu jediná holka. Chvilku nerozhodně čumím na těch 6 posléze 7 kluků... Až mi jeden, říkejme mu J, který sedí na pohovce v levo ještě se svým kamarádem a uprostřed je místo řekne, abych si sedla tam... Tak jdu. Vděčná že o místě mého sezení rozhodl někdo jiný než já. Konečně mám čas prozkoumat obsah stolu. Jsou tam flašky.. Moooc flašek a vodnice :) ... Miluju vodnici :D.... Večer ubíhá klidně, nějak si mě ani moc nevšímají.. A já jsem za to ráda. Směju se když se mám smát a držím hubu když jí mám držet... Perfektní. Pak přijde řada na recyklaci. Pokud nevíte o čem mluvím- jeden si natáhne z vodnice, vdechne a pak to vydechne do pusy někomu dalšímu. Ten to buď pošle dál nebo ne. J nakonec řekne že takhle je to recyklování nahovno a že dáme šota. Máte to samé jako recyklaci, ale mezi vámi a tím druhým není žádná mezera... Po pár šotech si všimnu že mě jednou rukou obímá... V mezičasech mezi recyklováním, nebo upíjením pití druhým se bavím s A který si sedl nalevo vedle mě. Podle některých kteří zkončili o pár loků líp než já jsem to obímání prý střídala. Někdy, nevím kdy, když jsem byla zrovna obejmutá z té pravé strany, a hlavou jsem se mu opírala o rameno, se najednou zhaslo světlo. Kabely nespolehlivý.... Koukla jsem nahoru na J, on nějak tak kouknul na mě a pak ani nevím jak to začalo jsme se vykousli. Vzpomínám si že se mi u hlavy objevilo světlo mobilu a zaslechla jsem pár poznámek... Po asi 20ti minutách jsem se rozhodla že už je tak akorád čas na to abych šla domů. J byl s P na náměstí u kruháče. Asi tak 10 metrů od boudy... Oba mě šli vyprovodit. Pak, když už jsme byli skoro u nás se P najednou vytratil, a já se s ním vykousla znovu.
Domů jsem dorazila ještě před 10tou a kolem 11té jsem to vzdala a šla zvracet :D ...

Pondělí

Od P se dovídám že se prý s J vsadil jestli se se mnou vyspí nebo ne. No což, aspoň jsem P vyhrála 500,- pomyslím si... Ve škole naplno skandují: A J jí vohne...

Několik nudných dní v týdnu...

Sobota

Nejdřív jsem venku jen s K a kamarádkou T. Válíme se na louce u kina. Když jdeme zpátky, k Z domů vidíme na ulici J trénovat. Znovu skandují...
T je v náladě už od odpoledne, já a K jdeme za J jestli jde večer ven.
Odcházím se najíst, a ještě před šestou jsem zase u Z a jdeme do Kutlochu.
Nemáme elektriku a tak si svítíme baterkou. Opět vodnice. Nepiju.. Moc. S K jdeme ke kinu vypít rum s kolou. Ležíme na pinpongáči a koukáme na nebe. Pak jdeme zpátky. Díky K sedím vedle J. Objasňuje mi, že sázka není pravda a podobně. K se během pár minut vytratí se Z, a T si povídá s A. Po pár šotech se s J opět vykousnu. Před desátkou domů. Jde se mnou, ale opouští mě už u kolejí, s tím, že tenhle kopec nevyjde... Ještě ten večer se dovídám že T měla s J po mém odchodu nějaké techtlemechtle.

Neděle

Je odpoledne a já chci ven. Někde být sama. Napadnou mě schody u kina a tak jdu. Bohužel, hřiště u schodů u kina je obsazeno J a pár dalšíma klukama. Obcházím kino a sedám si na parapet malého okénka. Jen co si sednu, přijde J, ať si jdu sednout k nim a tak podobně. Sedím s ním na schodech a moc nemluvíme.


Několik dalších dní

Drahý využívá svých výhod a já z toho mám blbej pocit...

Friends with benefits

15. března 2012 v 22:54 | Carrie |  From my soul to your head
Rozešli jsme se.
V dobrém... Jsme teď něco jako kamarádi s výhodami... Ale mám z toho hrozně špatnej pocit...
Okej no, moc jsme si toho neměli co říct, ani se k sobě moc nechovali na veřejnosti že jsme spolu... O to víc to tak vypadalo v soukromí nutno dodat...
Do píči! Co jsem to za člověka?...
Narovinu. Nevydržím bez něj. Teď sice můžu bejt hrozně silná *fuck yea* ale až ho uvidim? Budu v prdeli!

Je mi blbě, asi půjdu spát.

Mír s váma smradi.

Vypnula jsem se

13. března 2012 v 22:17 | Carrie |  From my soul to your head
Muhaha, úžasný prázdniny.. Zatím.
Pátek? U sestřenky. Sobota? Venku. Neděle? U sestřenky. Pondělí? U sestřenky. Dneska? U sestřenky. Zítra? Praha.
Argh! Přísun alkoholu a nikotinu zajištěn. Zábava maximální. Konečně někde kde si ze mě nikdo nedělá prdel a neponižuje mě.
Miluju to tu, a chci tu prožít stáří :D.

Bolí mě hlava, půjdu to vyspat.

Můj drahý se mi konečně ozval. Neměl mobil. Nevim jestli věřit nebo ne.. Ale co, seru na to. Má rekord tak to ještě nebudu ukončovat. Nevim... Musím o tom popřemýšlet.. Čas na přemýšlení nejdřív tak v pátek.

Kurva. Neumim psát články.

Chcípnuls?

11. března 2012 v 17:38 | Carrie |  Letters
Můj milý.
ty asi nemáš mobil nebo jsi umřel... Nebo co jako? V pátek jsi usnul když jsem ti volala nebo co... A včera? Nejdřív to zvedne tvoje sestra a pak se ani neobtěžuješ mi zavolat zpátky. Nebo aspoň prozvonit. Ne? A přitom vim že jsi byl doma. Vim že jsi byl na facebooku, a vim že ti tvoje sestra říkala že jsem ti volala! Tak. Kurva. Proč. Mi. Nezavoláš. Nebo. Nenapíšeš?!
Okej, když tě to nebaví, ukonči to a bude.
Happyend, všichni se mají dobře, rádi, a se slzou v oku jsou kámoši.
Potlesk, uslzené kapesníky do koše.

Mrs Gratch

11. března 2012 v 0:49 | Carrie
Karolína/17 let

Lana Del Rey je životní láska. V těsném závěsu za ní se drží Pink Floydi, moje kočky a moje ranní káva.
Fame je nejlepší.
A taky Chanel.
Neberte mi stárbaks.
Za hranolky a pizzu cokoli.
Zadaná. Nasraná. Nešťastně zamilovaná.
V paralelním vesmíru jsem ministr jídla.
Zakázala jsem brokolici.

Mír s vámi.

Dnešek

10. března 2012 v 23:48 | Carrie |  Any Words
Nikdy jsem nějak nechápala ,,deníčkový blog".. Přihlásíte se, napíšete co jste dělali, postřehy, postěžujete si... Občas nějaký ten komentář. Nevím.. Je to divný... Ale budiž.
Donutili mě vstát před 9. Což je nelidské! Ale musela jsem... Je tu sestřenice. Byly jsme venku, i s ostatními. Bylo to fajn.. Směs coly s rumem, spritu, vína, cigaret a vodnice. Muhaha. Smrkám černě.. Nemůžu to foukat nosem! Už ne!!
Nějak nevím co psát. Ale chci psát. Ten zmatek vypsat, jenže slova z něj ještě poskládat nejdou.. Tak jindy.
Zítra jedu se sestřenkou k ní. Budu tam do úterý nebo do středy... Uvidí se.
Jsem unavená.. Emocionálně vyčerpaná.

Mír s vámi, zůstávám online.

Hlad

9. března 2012 v 18:44 | Carrie |  Básním..
Jíst. Pojídat. Živit se. Žrát. Papat.
Přejídat se. Přepojídat. Přeživovat se. Přežírat se. Přepapávat se.
Nepřejídat se. Nepřepojídat se. Nepřeživovat se. Nepřežírat se. Nepřepapávat se.
Nejíst. Nepojídat. Neživit se. Nežrát. Nepapat.
Hlad. Dieta.

Vítej ve světě polobohů

8. března 2012 v 20:06 | Carrie |  From my soul to your head
Možná trochu přehnaný nadpis. Ale co tím chci říct je, že vás máme u prdele. Máme svůj vlastní svět do kterého vy jen těžko zapadnete. Můžete se o to pokusit, jo, nebráníme vám v tom abyste zkusili být téměř jako my. Ale nepůjde vám to. Vzdáte to. A my se vám budeme smát jako vy nám.
Jste ti druzí.
My jsme ti jiní.
Nový druh.
Bojte se, moc se nás bojte.

Co děláme o přestávce?

8. března 2012 v 17:23 | Carrie |  From my soul to your head
Takhle začíná celkem vtipná básnička od Nohavici kterou jsem se jako malá naučila. Dneska na básničky nemám náladu...

Je zhruba 8:51 a já se koukám ven na ten hnus. Slabě sněží, hned to roztává. Nebe je zamračené a venku je to naprd. ,,Dneska bude hroznej den" řeknu své spolusedící. I přez všechny předpoklady o špatném dnu se mám zatím dobře. Nikdo mi nenadává, nedělá si ze mě prdel, neotravuje me. Klid před bouří... Asi.
12:27. K obědu je rýže a UHO. Fuj... Mám hlad, ale na to abych si někam došla jsem za prvé docela líná a za druhé se mi nechce ven.. No, a za třetí je venku pořád trochu sněhu a nikdy nevíte koho potkáte s blbým nápadem vyválet vás ve 2cm... Zůstávám v šatně.
Moc lidí tam není, jen kluci a moje spolusedící která pak odejde. Začnou provokace, nejdřív nevinné. Pak se mi rozhodnou vzít tenisku. Přezula jsem se, abych se nemusela přezouvat pak před pracovkama. Povede se jim to. Překvapivě. 41kg (to číslo se mi nelíbí) a 162(+/-)cm jim nedělá problém přeprat nebo jednoduše zvednout. Sháním se po botě s jednou nohou bosou. Mám bílé ponožky, takže si určitě dovedete představit jak vypadaly. Svou botu mám po několika minutách naokamžik zpět. Ale pak je tu dalších několik minut a já zůstávám úplně bosa, jen v ponožkách. Rozhodnu se, že si stoupnu na lavičku abych viděla kde jsou kluci. Ty co tam zbyli nenapadne nic lepšího než to kolem lavičky poflusat a pak se mě snažit shodit dolů... Paráda. Pak zazvoní na přestávku. Je čas jít do třídy. Hledám boty, ještě s Ondrou. Nakonec jednu z nich nalézám pod skříňkami. Do třídy se vrátím přesně v momentě kdy oni moji druhou botu vyhazuijí z okna. Chvilku tam stojím. Spíš ohromená naž naštvaná a slyším jejich smích. Hahaha.. Ale jo, je to vtipný, jen na to abych se zasmála nemám sílu. Otáčím se a jdu si pro botu. V pantoflích, nutno dodat. A tak jsem obcházela pavilon šaten po úzké blátivé cestičce. Ustála jsem všechna poklouznutí... Ale pak přišel ten malý kopeček, už jen pár metrů k botě. Jsem moc rozrušená na to, abych se soustředila na rovnováhu. Padám. Z otevřených oken prvního patra se ozve salva smíchu. Kouknu nahoru, vidím spolužačku s mobilem. Je to jasné- natáčí. Jdu si pro botu, světlé džíny od bláta jak jsem spadla na prdel. Otáčím se, ale kopeček se rozhodne že mi ještě nedá pokoj. Tentokrát padám obličejem napřed. Další smích. Ještě více naštvaná, rozrušená a ponížená se vracím zpátky. Po dél té cestičky je plot. Opět mi to trochu podklouzne a já si o něj dám trochu do hlavy, ale nic hrozného.. Ruka zbytek jistí. V šatně si beru tělocvik a převlékám se z džín do šedých harémek v teplákovém provedení. Ponožky i pantofle zablácené.. Beru si na sebe tenisky a do třídy vcházím několik okamžiků po zvonení. ,,Jděte do píče!" stihnu ještě říct, ale to už začínají posměšky. Je mi do breku. Důstojnost mi v tom dlouhobránila, ale teď už to prostě udržet nejde. Ptám se učitelky jesdtli můžu na wc, můžu. Tak jdu. Sedám si na zavřený záchod a ,,povolím uzdu svým citům". Pak si obličej omyju studenou vodou, vyčistím většinu řasenky (což nemá cenu protože budu stejně ještě slzet o hodině... Grr! Vzchop se ty krávo! ), usměju se na sebe do zrcadla a vracím se. Třesou se mi ruce... Pak zjistím že mám pravou docela odřenou... Ale neva. Před pracovkama stojíme a čekáme u pavilonu dílen. R. si ze mě začne dělat prdel... Provokovat. Zařvu na něj, a rychle se klidím z cesty. Za sebou slyším jak někdo říká že už to přehání... Zavřu se na záchodě u šaten. R. za chvíli přijde a volá abych vylezla... Zazvoní a já vylezu. Čeká na chodbě, omlouvá se. Nemyslím si že nějak upřímně ale je to omluva.
A zas je všechno jako dřív, všichni se usmíváme a děláme jakoby nic. Zbylo jen video, odřeniny a vzpomínky.

Happy-end, mám vás ráda lidi :))

btw. kdybych nebyla líná a šla ven, je všechno okej..