we were born to die

Únor 2011

Vrácená

26. února 2011 v 15:44 | Carrie |  New
Tak jsem se vám vrátila.
Překvapivě,
celá...
Myslela jsem že ten týden nepřežiju, ale dneska se mi nikam nechtělo. Chci se dál válet na pohodlně měkkým starým a rozvrzaným gauči na chodbě. Dál nadávat na všudy přitomnou vlhkost, kterou jsem si mimochodem přivezla s sebou domů a musím se komplet celá narvat do pračky (teda jestli s tou hromadou projdu dveřma). Dál nechápat proč je u záchodu namalovaná myš spokojeně sedicí na šlupcve od kaštanu a přemýtat jak by se asi tvářila kdyby na té šlupce seděla obráceně...
Ale dost o tom co chci, teď o tom co se dělo.

Neděle
Ráno jsem sem ještě stihla jít, to jste asi poznali. Pak se rychle dobalit a jet ke škole na autobus. V autobuse jsme seděla se svou nejlepší kamarádkou. Už si moc nepamatuju co jsme dělaly, akorád vím že jsme si prohlížely můj poklad Elle červen 96. Na pokoji jsme byly všechny holky z osmičky. Na mě a na mou nejlepší kamarádku zbylo letiště, první dva dny jsme se hádaly o kraj blíž do místnosti. Následoval ,,oběd" a nemožně dlouhá procházka. Byly jsme vzhůru až do pondělka.

Pondělí
Budíček někdy kolem sedmé, myslím. Vzbudily jsme se dřív, celé ,,natěšené" na to trapčení co jsme měly před sebou. Nakonec jsme dopolední popojíždění po 20 metrech asi tak pětistupňového náklonu zvládly. Potom jsme vzali lyže a hůlky (které jsme vůbec nepoužívali) na ramena a vyšli asi 1,5 kilometrový kopec kvůli pětiminutové přednášce horské služby. Oběd byl v jedné restauraci. Odpoledné nás vzali na cvičiště. Jednomu spolužákovi vůbec nešlo jezdit a nakonec si zlomil ruku, na rentgenu sice nic nebylo vidět ale stejně má sádru. Všichni ho litovali ale podle toho jak se usmíval když seděl u sjezdovky a cucal s úsměvem čaj mu to nevadilo, asi.

Úterý
Pořád na cvičišti, nevpomínám si na nic zajímavého... 2 litry coca-coly stojí 50 kč.

Středa
Nelyžovali jsme. Byli jsme se kouknout v libereckém centru Babylon v IQ Parku. Tam jsme strávili dopoledne. Odpoledne jsme si vyjeli lanovkou na Ještěd a od tamtud šli pěšky 4km dolů. Některí to sjížděli po některých volných částech těla.

Čtvrtek
Poprvé na velké sjezdovce. Strašně jsem se bála lanovek, že mi upadne lyže nebo s tou lyží upadnu i já, ale nakonec se mi nic nestalo. Bylo pár pádů, ale jinak fajn. U naší sjezdovky (Pláně) se chytal sníh na Snowboardový pohár.

Pátek
Snowboardisti mají hezká prkna.... No kdyby jenom prkna... I hadry jsou super. A některý jsou hezký celý. Nahoře na sjezdovce přijelo auto od Monster energy a rozdávali drinky zdarma a taky samolepky. Když jsme s jedním kamarádem jeli lanovkou nahoru a pili jsme jeden drink a nemohli jsme, udělal kamarád prší... Nevím nevím jestli ti lidi pod náma byli nadšený... Ale asi jsme nikoho netrefili... Večer se rozdávali diplomy. Mám Mažoretku na lyžích, jedna kamarádka má Obdivovatelku snowboardistů. Vždycky totiž čekáme na ostatní z društva v půlce sjezdovky, ale ona stíhala jednoho snowboardistu tak nám ujela. Večerka byla později, celý večer jsem proseděla na chodbě na křesle co patřilo k tomu pohodlnýmu gauči.

Teď je Sobota.
Včera večer jsem se neobtěžovala převlékat se do pižama, stjeně mi v něm bylo zima. Po snídani jsme se dobalili a vyluxovali v pokojích a taky svlíkli peřiny. Spáteční cesta byla fajn.

Věci mi páchnou zatuchlinou zatímco tohle píšu, maminka mi nadává abych si tu uklidila. Tak půjdu na to. Ale ještě před tím si pustím Billionaire, strašně jsem si jí oblíbila za tenhle týden. Společne s Possibility a River flows in you. Abych nezapomněla: provezla jsme si taky zánět spojivek, sice malej ale je tam.

Co se chystá a co se stalo

19. února 2011 v 14:47 | Carrie |  Any Words
 Dlouho jsem nepsala, a protože jedeme na hory předpokládám že taky dlouho psát nebudu. Ne jen kvůli tomu že musím nechat notebook doma a že tam kam jedeme zdřejmě nebude wifi, ale i kvůli tomu že vaše milovaná Carrie v životě nestála na lyžích a že si určitě něco udělá s rukama nebo s nohama a pak bude zafačovaná jak nějaká mumie.
 Řeknu vám, vůbec se mi tam nechce, vážně. Každý den mi čím dál víc lidí píše jestli budu hrát flašku... Ne nebudu :D. Z bezpečnostních důvodů.
 Zamýšlela jsem se, co mi nesmí-kromě lyží-chybět na horách. A víte co to je?
 Přece plavky!
 Teď si říkáte cože? Ale je to tak, je to taky takové bezpečnostní opatření které použiju ve sprchách (na táboře se mi plavky ve sprše velice osvědčily, protože já ani moje kamarádky nejsme zas takové povahy aby jsme v těch velkých sprchách byly všecky jen tak a proto jsme si všechny vzaly plavky a bylo to.).
 Taky nesmím zapomenout na svojí milovanou Angelologii, už jí čtu po druhé. Je to jedna z knížek která mě zaujala takovým způsobem, že jsem si musela všechny věci ověřit. A docela jsem koukala, protože když jsem jí četla poprvé říkala jsem si že autorka má velice bujnou fantazii. Ale potom co jsem si z různých zdrojů přečetla a co jsem porovnala s knížkou jsem zůstala koukat. Rozhodla jsme se, že až přijedu budu se o anděly víc zajímat a že si určitě budu muset přečíst něco od Henocha, asi Knihu Strážců. Nebo rovnou všechny jestli je někde seženu. Taky se chci dát na budhismus, potřebuju trochu víc času k žití a mám v plánu se reinkarnovat. V dalším životě budu Angeloložka.
 Přemýšleli jste někdy o smrti? Co se s člověkem stane? Já ano, a vůbec si to nedovedu předsavit: psychicky nebýt. Já se smrti bojím... To říkám na rovinu.
 Jinak teď se mi povedla taková docela dobrá věc, o té sem ale psát nebudu, možná po horách.

 Tady přidávám pár včerejších postřehů z Prahy. Byla jsem si totiž trošku zanakupovat.

    Cestující veženi šíleným řídičem ve starém rozvyklaném emhádéčku zápasící o holý život.

    Paní neustále upravující svého asi patnáctiletého synka.

    Bizardní kousky v šatníku některých lidí.

    Dáma s kilometrovými přírodími řasami.

    Slačna s kabelkou Prada nesoucí si taštičku Versace.

    Naprosto neodolatelná vůně linoucí se ze Sephory ze které jsem dostala hlad.

    Božské věci v Bershce, P. and B. a v dalších.

    Nádherné sluneční brýle které jsem si šťastně vezla domů.
   

Dopis třetí- Margareth

9. února 2011 v 18:46 | Carrie |  Stories
Margareth,
 hned na začátku zmíním že budu ráda když Ti nebude vadit kdyř Tě občas tady v dopise oslovím Marg, Margareth je moc dlouhé a hůř se to píše.
 Asi nejdřív bych Ti pověděla co stálo na začátku zrodu Tvé postavy. Odpověď je následující: tenis. Italstká tenistka, to bylo úplně nejdřív. Měla jsi být vysoká a štíhlá a měla jsi mít krátké černé vlasy. Od těch jsem pak upustila a nakonec jsi byla odbarvená blondýna, a tenis jsi nehrála.Také jsi měla mít slabost pro skleničku vína.
 O Tobě se toho v příběhu moc nepíše. Málokdo zná Tvoji pravou povahu protože si Tě každý asi zařadil do jiné skupiny. Měla jsi být hodná, ale i trochu mrcha. Měla jsi umět milovat, a mít radost z druhých. Ale zároveň jsi dostala umění začít se chovat jako slon v porcelánu. A tak jsi nevědomky rozdělila Ell a Bibi. Promiň jestli jsem se Tě nějak tou poslední větou dotkla. Ale, je to tak. Vždyť já-jako tvoje stvořitelka- o tom jak co bylo musím vědět asi nejvíc.
 Marg, víš, Tobě asi jedné vůbec nevím co psát.Asi Ti chci napsat že to, jak jsi milovala dvě osoby najednou Tě nakonec zahubilo. Tvoje dávná láska k Ellen tě přivedla k Bib do které jsi se nakonec také zamilovala. A tenkrát když se Ell obvěsila Bibi nějak ,,ruplo v bedně" a svalila vinu na Tebe. I přez to, že Tě milovala. Nakonec Tě zabila...
 Netuším kam jsi se dostala. Třeba existuje nějaké nebe pro zemřelé literální postavy. Doufám, že pokud ano, máš tam Ty i Ellen tu nejlepší společnost. Kdybych to vzala podle toho co jsem napsala možná tam potkáš i další moji postavu která zemřela. Ano, tu holku ze Sumerlandu. Promiň, nevím co dál psát.


 Měj se moc hezky, a pozdravuj Ell....

                                                                                              Carrie

Dopis druhý- Bibi

9. února 2011 v 18:41 | Carrie |  Stories
Drahá Bibi,
 Dlouho jsem přemýšlela co Ti budu psát. Musím se přiznat že jsem to nakonec ne úplně vymyslela tak se na mě prosím Tě nezlob až budu psát blbosti. Chci, abys věděla že to co se stalo Ellen je mi moc líto. A je mi líto že to udělala vlastně kvůli Tobě. Ne, nechci na Tebe svalovat vinu že za to můžeš, to co udělala bylo už předem naplánované. I to, že to bude kvůli Tobě.
 Tvoje postava mě překvapila asi nejvíc. Víš, původně jsem Tě chtěla po Ellenině smrti nechat nějaký čas žít s Margareth. Kdyby samozdřejmě neumřela-to naplánované nebylo. Potom se s ní rozejít a začít žít s Hubertem. Ale potom jsem od toho upustila. Nevím. Asi se dalo čekat že se vám to s Ell pokazí, i když bych to neměla naplánované. Byla jsi mladá, dostudovala jsi. Dala jsem Ti povahu se kterou jsi sice dokázala být věrná a milující, ale současně jsi dokázala objekty na které své city zaměřuješ velice rychle mněnit.
 Chci se Ti přiznat ještě s jednou věcí, a to s tím jak vznikl Tvůj vzhled. Vycházela jsem z toho co bych na sobě vylepšila, a jak bych chtěla vypadat. A pojmenovala jsem  Tě podle své oblíbené postavy v jedné knížce. Ale ona byla jen Bibi a ty jsi byla Bibianne. 
 Ráda bych abys věděla, že Ty jsi jedniná ode mě dostala vlastní život v hlavě čtenářově. Chtěla jsem Ti dát prostor pro seberealizaci. Neumřela jsi. Dala jsem Ti dar volby. Příběh jsem zakončila větou "Už vím co s tím". To jestli se zabiješ a půjdeš za Ellen a Margareth, nebo jestli třeba vynalazneš stroj času, dáš se na medicínu a oživíš je bylo na Tobě a čtenářovi. Vím, je to trochu scifi. Ale to snad neškodí.
 Bibi, měj se moc krásně ať už jsi kdekoli.
                                                                                                Mám Tě ráda.
                                                                                                           
                                                                                                      Carrie

Dopis první- Ellen

7. února 2011 v 20:55 | Carrie |  Stories
 Drahá Ellen,
už na začátku musím zmíňit že Tebe jsem měla nejradši. Ty jediná jsi nakonec byla taková jakou jsem si Tě vysnila, Tebe jedinou jsem dokázala udělat podle svých představ.
 Musím Ti říct že se mi po Tobě strašně stýská a je mi moc líto co jsem Tě nechala udělat. Je to trochu absurdní ale já dodnes cítím tu úzkost když jsem Tě nechala si přivázat kolem krku tu prádelní šňůru a seskočit z balkonu dolů. Smrt sis nezasloužila. To jsem pochopila až když jsem Tě nechala umřít, jak jsem to měla od začátku naplánované. Do Tebe jediné jsme se dokázala vžít, cítit tvoje pocity. Troufám si říct že Tvoje postava byla citově nejpropracovanější.
 Vzpomínám si jaký obraz jsem měla před očima když jsme o Tobě a celém příběhu začala přemýšlet poprvé. Ženu v kostýmku, s drdolem zahalenou do svého drahého parfému. Přednášející na nějaké škole. Z vrchu dokonalou a bezchybnou. Až dál jsem začala objevovat že Tvoje postava není tak citově vyrovnaná jak jsem si myslela, že jsi trošku labilní. Promiň za to slovo...
 Víš, já jsem od začátku tak nějak tušila že sice na rozpadu vašeho vztahu budeš mít jistý díl, ale ne ten největší.

 Nevím co Ti dál psát. Stýská se mi.
S láskou    

Carrie           


Tři dopisy

7. února 2011 v 20:37 | Carrie |  New
Ti, kdo jsou s mím blogem už dlouho si jistě pamatují na první příběh který tu byl: Zápletku. A jistě si také vzpomenou na Ellen, Bibi, Magdu a Margareth. Rozhodla jsem se každé z nich napsat dopis. Nevím do kdy budou všechny napsané, ale pokaždé když nějaký napíšu hned ho zveřejním. Budou v rubrice Stories.
A pro ty kdo jsou zde poprvé nebo sem začali chodit až později tu mám odkaz na první díl výše zmiňovaného příběhu na pokračování.

Ps: brzy nám bude půl roku ;))
Carrie:)