we were born to die

Leden 2011

Prosím o přečtení všechny blogem povinné

28. ledna 2011 v 19:31 | Carrie |  Any Words
Ahoj, chtěla bych se vás všech zeptat jestli jste nebyli-vy nebo někdo váš známý v Lázních Klímkovice  v roce 2oo9 v průběhu ledna a března. Pokud jo, nebo někoho takového znáte dejte mi sem kontakt. Děkuju mockrát :)

Ps. prosím o sdílení odkazu na tento článek

F*cking perfect-Pink

28. ledna 2011 v 18:34 | Carrie |  Videos and other things
Ta písnička je dokonalá... A pravdivá.. Aspoň pro mě!


Text v angličtině a češtině najdete pod čarou

Telefon 3

28. ledna 2011 v 18:10 | Carrie |  Stories
  ,,Petře! Co se ti stalo??!" Zeptal se Petra Pavel- jeho otec. Petr totiž přišel domů špinavý, s monoklem a s potrhaným oblečením.
  ,,Ále... Šel jsem, a přepadli mě."
  ,,Volal jsi policii?"
  ,,Ne.... Radši to nechám být... Tyhle týpci se s ničím nepářou..."
  ,,Jo... a vzali ti něco?"
  ,,No... Jen mobil, musím si ještě dneska dojít pro novej a pro novou simku... Bez telefonu nepřežiju....."
  ,,Fajn... Hele, ale nejdřív se umej, převleč a pak si dojdi za sestrou, ona ti udělá něco s tim monoklem..."
  ,,Ona je doma?"
  ,,Jo.... Hele já už musim jít...."
  ,,Čau."
Petr se umyl, převlékl a pak si došel za sestrou- Terezou, která dělá v divadle maskérku aby mu ten monikl nějak zamaskovala.
  ,,Ty ses teda vyrychtoval...." řekla mu
  ,,Hm.. "
Tereza to radši dál nekomentovala. Asu po deseti minutách vypadal Petr zas normálně.
  ,,Super... Čus...."
  ,,Jo.. ahoj...." řekla mu ,,Jo, a kdybys ještě potřeboval, tak řekni..."
  ,,Ok..." a už je pryč.

 Petr se probudil dost nevyspalý. V noci mu volala nějaký ženská a řekla mu tati... A jak mu někdo mezi půlnocí až pátou ráno přerhne spánek, už se nevyspí. Za týden se to stalo zas, za dva taky... Petr se rozhodne že jí zavolá co to má znamenat...
  ,,Haló?" ozve se z telefonu hlas který ho už několikrát probudil
  ,,Em... Dobrý den..."
  ,,Dobrý, kdo volá?"
  ,,Já... Jo, no, Petr Skleněný."
  ,,A co chcete? Vy jste od operátora, že voláte z čísla mého otce?!"
  ,,Jo.. Totiž ne... víte, tohle je moje číslo...."
  ,,Ale... No." odmlčí se ,,Aha.... takže už to číslo někdo dostal...."
  ,,Sice nevim o čom to mluvíte ale asi jo.... Heleďte nechcete se někde sejít?"
  ,,Já..."
  ,,Fajn... Tak zítra u kyvadla?"
  ,,No... Tak asi jo no...."
 Petr už byl zvědavýjak ta neznámá žena bude vypadat....

Telefon 2

27. ledna 2011 v 18:10 | Carrie |  Stories
 Když se Laura vrátila domů, uvědomila si jak se chovala.. Jako blázen! Řekla si, že do domu táty zajede až zítra. Teď se vyspí.

 Laura stojí přede dveřmi maminčiného pokoje. Chodila sem pracovat, nebo spát když byl tatínek na služební cestě. Laura tam od její smrti nebyla. Chodil tam pouze otec, a to jen v neděli, vždycky tam utřel prach a dal tam čerstvé květiny. Konečně se Laura odhodlala a chytla za kliku. Pokoj byl přesně takový, jaký si ho pamatovala. Na stěnách růžové tapety, nábytek v černém dřevu. Na komodě kde byly věci k bance, a maminčiny poklady stála váza s uschlými růžemi. Podle toho, jak byly zaprášené, a jak se jí jedel sístek v ruce rozpadl na prach usoudila, že tatínek zdřejmě delší dobu v pokoji nebyl. Když obhlédla všechny věci kolem banky rozhodla se, že se koukne do rodinných alb. Byly tam fotky když byla maminka malá, když byla větší, s přáteli, s tatínkem, svatební fotky... Byly tu taky fotky z dob Lauřiného dětství, a taky samozdřejmě když byla Lucka malá. Lucka. Dlouho ji neviděla, tak 5 let. Lucka je o pět let starší než Laura, v době kdy máma umřela jí bylo 20, odstěhovala se. Od té doby o ní neslyšela. Otec o ní nluvil nerad, nic méně se jednou nebo dvakrát od matčiny smrti viděli. No jo, bude jí to muset zavolat. Nechce se jí, ale nemůže to dál odkládat.
  ,,Příkopová, prosím?" Ozvalo se z telefonu. A vida, vdala se, pomyslela si Laura.
  ,,Lucko?"
  ,,....Ano?....Kdo volá?!"
  ,,Tady Laura, ahoj"
  ,,Laura?..Laura, Lau-... Laura! Jsi to ty?"
  ,,Jo...."
  ,,Jsme ráda že voláš, dlouho jsem se neslyšely..."
  ,,To jo no...."
  ,,Jsi nějaká zamlklá..."
  ,,Hm..."
  ,,Stalo se něco?"
  ,,.....Táta.."
  ,, Táta co?!" Zeptá se nechápavě Lucka. Laura se nadechne a pokračuje.
  ,,Umřel...."
  ,,COŽE?!!" Vyjekne Lucka, a je slyšet že je dost překvapená, a že brzo začne brečet.
  ,,Srazil ho taxík..."
  ,,Proboha...! Kde jsi?"
  ,,U mamky v pokoji....."
  ,,Jo.... Hele já hned přijedu, ok?"
  ,,Ne to nem-..." Laura to ani nedořekne, z telefonu se ozývá pouze pípání.

  ,,Lauro! Zlatíčko!" Vykřikne Lucka, jen co vejde do dveří.
  ,,Ahoj"
  ,,Tak jak to zvládáš?"
  ,,Jak se tohle dá podle tebe asi zvládat..."
  ,,Já vím, promiň"
 Jdou nahoru do svého starého pokoje, a tam i přespí. Ráno si povídajá kdo co udělá.
  ,,Lauro, já zařídím pohřeb ano?" Zeptá se Lucie sestry, ale ani nečeká na odpověď a pokračuje ,,Táta mi to totiž dal kdysi úkolem, že až umře mám to zařídit já. To víš, tenkrát ta záležitost s mamkou...." Dodá a letmo koukne po sestře, ta si dál maže rohlík marmeládou ,,Tenkrát říkal, že ty budeš mít na starosti převést peníze tak jak to chtěl on, odhlásit telefony.... A," usměje se ,,Krmit rybu...."
  ,,Jo, podívej, ty mi to tu říkáš jako abych se nenaštvala, ale neni proč!" řekne a koukne na Lucii ,,Hele, já jsem se o něj starala když ty jsi odešla, pět let o tobě nebylo ani vidu ani slechu. Všecko bylo na mě. Teď, je to na tobě Lucko!"
  ,,Ty jsi naštvaná?"
  ,,Ne, nejsem, ale.... Tak třeba, kdy jsi byla za tátou naposledy?!"
  ,,Před....." zamyslí se ,,Třemi roky...."
  ,,Cože?"
  ,,Naposledy jsem s ním mluvila před třemi roky."
  ,,Ty jsi ho tři roky neviděla?!!"
  ,,Jo viděla... Ale nemluvila. Mám z toho strašný pocit. Když jsme ho viděla naposledy pršelo, já jela v autě a on šel po krajnici domů. Bylo to ještě tak 2km cesty. A já jsem jela dál!"
  ,,To tvý výčitky chápu...."
  ,,Je mi líto co jsem promarnila... Chci teď být víc se svou rodinou a s tebou..."
  ,,Jsi vdaná viď?" Lucka přikývne ,,Nějaké děti?"4
  ,,Byly.... Můj první manžel se s nimi zabil při autonehodě...."
  ,,Bože můj!" řekne Laura, odloží rohlík a jde Lucii obejmout ,,To  mě moc mrzí...."
  ,,Mě taky... Teď mám druhého manžela...."
  ,,Aha..."
  ,,Víš, musím ti ještě něco říct....."
  ,,Ano?"
  ,,Já..." Lucka se nadechne, a pokračuje ,,Já mám rakovinu...."
  ,,Ne!"
  ,,Jo....."
  ,,Léčíš se?"
  ,,Už to nejde...."
  ,,Ne! To ne... Nechci o tebe zase přijít!"
  ,,Neboj... Mám ještě tak rok...."
  ,,To je málo na vynahrazení pěti let..."
  ,,Ale dlouho na to, abych stihla to co potřebuju."

Když Laura toho dne odcházela od operátora kde byla odhlásit telefon\ uvědomila si, že teď už ta čísla budou hluchá.... Na druhém konci nikdo nebude.
 Nebo snad ano?

Desing Umbrella

27. ledna 2011 v 14:27 | Carrie |  Catalogue of desings
 Tenhle desing má pár drobných chyb, za které se omlouvám. Ale pokud vám to nbeue vadit, můžete si o něj napsat do komentářů. Já vám ho na váš mail pošlu.
 Teď ještě cena: 1 měsíc propagace mého blogu na tom vašem
  Podmínky: Desing nevydávej za svůj, a na blogu ho měj minimálně 3 týdny, pokud něco z toho porušíš-třeba i cenu budeš zapsán/a do blacklistu.

 Desing a bonusy si můžete prohlédnout zde

Telefon 1

26. ledna 2011 v 18:10 | Carrie |  Stories
 Laura se dnes probudila o trochu dřív než v jiné dny. Je sobota, má povinnosti. Musí dojet nakoupit tatínkovi, a pak mu uvařit. Společně s ním se najíst, kolem čtvrté si dát kávu. Pak se rozloučit a odjet. Nejdřív jede do supermarketu, nakupuje vždy na celý týden. Jak sobě, tak otci. Ten jí svůj nákup potom zaplatí. Takhle se kdysi starala i o babičku. Ale ta před rokem umřela. Dnes je za to že si přecejen udělala řidičák a koupila auto víc vděčná než jindy. Nedovede si představit že by tyhle dvě ohromné tašky táhla metrem, tramvají a nakonec autobusem.
 Když si odemkne vchodové dveře je tu podivuhodné ticho, ani rádio nehraje. Po tatínkovi ani památky. I pantofle tu má. Zas zapomněl že na nákup chodím já, stoprocentně. Říká si. V poslední době to jde s jejím tátou z kopce, strašně zapomíná, a občas se ptá po mamnice. Maminka. Laura si na ní už dlouho nevzpomněla, bude muset dojít na hřbitov.
 Maminka Lauře zemřela před pěti lety. Tehdy patnáctiletou Lauru to strašně zasáhlo. Nechtěla být doma, všechno jí tam maminku připomínalo, a tak chvíli bydlela u babičky. Za půl roku se zas vrátila domů, otec dělal vše pro to aby tu po Lence-její mámě zbylo co nejmíň věcí. Laura začala chodit na brigády, šetřila si. Když jí bylo osmnáct dostala od táty nějaké peníze, ty dala dohromady s tím co si vydělala a koupila si a zařídila byt. Také si našla práci, dělá sekretářku.
 Laura začala vybalovat nákup když v tom zazvonila pevná.
  ,,Haló?"
  ,,Slečna Horáčková?" Zeptal se hlas v telefonu
  ,,....No, ano. Co potřebujete, a proč voláte sem a víte že jsem to já když tohle není můj telefon?"
  ,,Aby jsme vám zavolali nám řekl váš otec."
  ,,Můj otec?!" zeptá se udoveně Laura ,,Kdo jste?"
  ,,Jsem ze záchranky"
  ,,COŽE?!! Co se stalo tátovi? Je v pořádku???" Laura je strašně nervózní.
  ,,... Víte co, přijeďte za ním do nemocnice."
  ,,Jistě, už jedu. Řekněte mu, ať zatím neumrá!!" Zakřičela Laura a zavěsila. Až teď si uvědomila co řekla. Ale co, humor a ironie k ní patří.
 Laura běžela nemocniční chodbou a vrazila do nějakého doktora.
  ,,Co se talo mému otci?! Co je s panem Horáčkem?!"
  ,,Á, slečna Horáčková... Vašeho tatínka srazil taxík. Teď už se mě na nic nevyptávejte a okamžitě za ním jděte dokud můžete." Laura přikývne ,,Je to pokoj 13!"
Když vejde do dveří, vidií svého tátu na posteli celého zbědovaného.
  ,,Holčičko!"
  ,,Tati!" A jde si k němu sednout na postel ,,Jaktože tě neošetřili?!"
  ,,Víš, nemá to cenu..." Laura se na něj udiveně kouká ,,Selhává mi organismus. Nelze to zachránit. A pak jsou tu další vnitřní zranění..."
  ,,Ale tati!" Řekne Laura a v duchu si říká: Nesmíš se rozbrečet, nesmíš re rozbrečet! Uděláš to ještě težší!
  ,,Nesmíš zapomenout odhlásit telefon. Jak ten pevný, tak mobil!" řekne jí důrazně otec.
 Laura se usměje, ale má slzy v očích
  ,,Neboj, to víš že odhlásím. Ty vždycky myslíš na všechno..."
  ,,A nakrm rybu!"
Laura se rozesměje
  ,,Jistě"
  ,,Ohledně peněz, všechno je to v šuplíku v matčině pokoji..."
Laura přikývne, a na tátu se usměje. Ten jí pak pokyne aby se naklonila blíž. A pošeptá jí:
  ,,Jsi jedna ze dvou nejlepších žen v mém životě." Laura se rozpláče ,,Budu pozdravovat maminku... A pamatuj že tě mám rád..."
  ,,Dobře." řekne plačky. ,,Tati?" žádná odpověď ,,Mám tě taky ráda..." Dá mu pusu na čelo a zase se narovná. Otec nedýchá.
  Zemřel.
 Teprve teď Lauru zaplaví vlna vzetku. Zvedne se a běží ven, tam najde doktora.
 ,,Kde to vyšetřujou?!!"
 ,,Co?....No. Em...."
 ,,Kde. To. Vyšetřujou?!" zaptá se naléhavěji ,,Kde vyšetřujou vraždu mýho táty?!"
 ,,To nebyla-" Laura se na něj podívá a z jejích očí jde strach ,,Fajn, tady máte adresu"


 ,,Kterej HAJZL?!" Zařve Laura na policisty
 ,,Slečno, uklidněte se, a řekněte nám co potřebujete."
 ,,Já jsem naprosto v klidu... Kdo mi zabil tátu?"
 ,,Slečna Horáčková?"
 ,,Jo! Kdo mi zabil tátu?!!"
 ,,No. Víte, ještě nic nevíme.... Zavoláme vám."
 ,,To bych vám radila!" řekne naštvaně Laura a odejde.

Nový desing- Stylová zima

25. ledna 2011 v 21:05 | Carrie |  New
Udělala jsem nový desing.. Teda, nejdřív neměl být můj.. Ale líbil se mi tak jsem si ho nechala.... Akorád ty horní odkaty ještě nefungujou, takže zatim sorry.. Zítra s tim něco provedu
Pište názory ;)
Carrie:)

Nový příběh- Již brzy!

25. ledna 2011 v 19:16 | Carrie |  New

 Mám pro vás připravený nový příběh!

 A začne už zítra!

Buď zde přítomný/přítomná zítra kolem 18:10. Radím už v 18:00, můžete si zatím  projít celý blog, a pak se v 18:10 dát do čtení zbrusu nového příběhu!


Doufám že se vám to bude líbit!
Carrie :)

Člankuju

21. ledna 2011 v 18:24 | Carrie |  Any Words
Dobrá.... Takže před pár dny jsem zaprodala svou duši ještě jednomu blogu. Zatím jsem tam psala jen jeden článek.. Teprve se nám to rozjíždí.
Byly chvíle kdy jsem uvažovala o tom, že to tady celý zabělim a nechám tady akorád napsáno řernejma velkejma písmenama ZAVŘENO nebo tak něco.... Ale mám to tu až moc ráda.... Mimochodem, příští měsíc bude tomuto blogu půr roku... Páni. Ale jak tak na to koukám je tady celkem jen něco málo přez 100 článků.
 Tak, jdu si začlánkovat ještě na nový blog....

     Vaše       
Carrie :)

Ps: asi jste čekali na nějaký ten odkaz k novému blogu.. Takže tady je, doufám že ten odkaz funguje... Páč já a odkazy se taky moc nekamarádíme :D

Máme nový blog :)

18. ledna 2011 v 19:24 | Carrie |  New
Máme nový blog... Odkaz zatím dávat nebudu... Ale slibuju že tady na tohle kašlat nebudu :)))
Carrie :)