we were born to die

Zápletka část 9.

2. listopadu 2010 v 20:48 | Carrie |  Stories
,,Sluší ti to!" Prohodil směrem k Bib její spolupracovník.
,,Děkuju..." Odpověděla mu Bib a mile se usmála. Ten úsměv jí vydržel celý den.
Hubertova každodení pochvala ji prostě dokázala udělat šťastnou...Moc šťastnou.
Za týden ji doprovodil k metru.
Za dva i z metra.
A za měsíc ji doprovázel až k domovním dveřím.
Bibi se sprvu bála. Ale potom si uvědomila, že Ellen zůstává přece v práci až do 5ti takže se bát nemusí.
Ale Ellen bylo jednou blbě.
Třeštila jí hlava a bolelo břicho. V puse měla teploměr a na hlavě obklad.....Celý den ležela.
Ale kolem třetí si řekla že vstane a půjde vyhlížet Bibi.
Dívala se z okna a najednou...
Bibi a vedle ní jakýsi muž.
Co Ellen v tu chvíli cítila, se nedalo popsat.
Úlek, žárlivost...Strach?....
....Strach z toho že zůstane sama.
 A tak rychle ucouvla od okna. Rychle zavěhla do ložnice a lehla si.
V uších jí začal bouřit tep ale ona se snažila svůj dech zpomalit-jako když spí.
Povedlo se.
Vteřiny ubíhaly. Ellen je počítala. 1,2,3,............20,........178.....
Bib nešla. Ellen pocítila nutkavou touhu se podívat z okna. Ale bála se. Bála se toho co za tím oknem uvidí...
Byly dvě možnosti:
Normální pouliční život, auta a podobně.
Nebo Bib, toho chlapa a vše již zmiňované v bodě jedna.
Ellen se nakonec přesvědčila aby zůstala ležet.
Ale přesvědčit se aby přestala přemýšlet o tom, kde se Bibi zdržela nedokázala.
Je tam s tím chlapem?
Zapovídala se s nějakou sousedkou?
Nemůže najít klíče?
Nebo je snad stratila?
Stratila je, a poprosila toho divného pána z prvního patra aby jí odemkl domovní dveře. Ale on ji místo toho unesl! Dovlekl ji někam do nějaké zapadlé uličky a tam....... Tam ji prodal do otroctví!Bib teď sedí v letadle a není možnost jak ji dostat zpátky...
Ellen si uvědomlila že přemýšlí nad pitomostmi...
Rychle zatřepala hlavou- to aby zahnala ty ošklivé myšlenky a dál ,,spala".
Nedokázala to....Stejně nad tím pořád přemýšlela.
A když Bibi tančila na oslavě narozenin nějakého šejka, zachrastily klíče v zámku.
Bibi! Díky bohu, pomyslela si Ellen, že je doma a nikde netancuje.
Ozvalo se tiché prozpěvování- Bib měla velice dobrou náladu. Ellen to potěšilo...I když vůbec nechápala proč- vždť by se měla zlobit ne? Zlobit se na Bib že už byla doma před...Ellen sebou cukla- třemi hodinami!
Teda!
,,Ježišikriste!" Vykřikla Bib ,,O! Promiň já jsem se tě strašně lekla Ell. Nečekala jsem že tu budeš. Jsi v pořádku? Co ti je? Není ti špatně?" Vychrlila ze sebe Bibi.
Ellen se jen usmála nad její starostlivostí a řekla ,,Je mi fajn. Ráno mi bylo špatně, tak jsem zůstala doma..." Bylo jí teď fajn...
,,Zítra jedu na školení, vrátím se pozítří nějak kolem deváté" Zavolala Bibi z kuchyně.
,,Dobrá!"
,,Dáš si čaj?"
,,Ano prosím!"
Ten večer byl úžasný-Alspoň pro Ellen... Myslím si, že je dobře že tenhle úžasný večer zažila........(Pozn. aut.)

Ráno dala Bibi Ellen-pořád ležící doma protože jí nebylo ještě nejlépe- pusu na rozloučenou a spěšně odešla. Ellen neměla sílu, a ani chuť se dívat z okna.
Usnula.
Probudil ji až kolem páte zvonek. Ellen otevřela a za dveřmi byla Margareth. A nebyla sama. Doprovázela ji flaška vína.
Marg se usmála a zeptala se: ,,Můžu dál?"
Ellen jen kývla a poodstoupila ode dveří aby Margareth mohla vejít.
,,Pověz mi, ale po pravdě! Jsi ve svém manželství šťastná?"Zeptala se už poloopitá Margareth
,,A víš že joo?!!" Odpověděla jí Ellen a rozesmála se. ,,Dej sem skleničku, já ti doleju!" A jak tak nalívala to víno, trošku pocintala pohovku. ,,Jéééééjéj!" Rozesmála se.
,,Nebój! Ona to Bibianuška uklidííí! Néé?" Rozchechtala se Margareth.
Ellen se zarazila. Nějak nedokázala rozlišit jestli to je zábava a nebo by se měla hádat a ,,Bibianušku" bránit. Ale jak byla přinapitá prostě se jen rozesmála. ,,Jasné!" .
Marg zůstala přez noc.
Ell se probudila o hodně dřív- nebyla tak zpitá jako Margareth. Matně s vzpomínala na včerejší večer. Potřebovala si profouknout hlavu.
Vyšla na balkon.
Slyšela jak se Margareth v posteli překuluje. Brzy se probudí.
Ellen neví jak seděla na balkóně dlouho.
Ale několik minut po deváté se táhlo jako tisíce let. A to hlavně kvůli tomu co viděla.
Bibi a toho chlapa.
Ellen píchlo u srdce- už z toho důvodu že se o pár vteřin později políbili...
Ellen se na ně už nedívala. Teď se soustředila na uzel prádelní šňůry. Jak ho jen rozvázat? Ellen byla v uzlech celkem dobrá a tak to do 30ti vteřin měla, protože ač expert, Bibiiny uzly rozvazovat-to je o duševní zdraví...
Zkoušela jeho pevnost.
Hovor dole pokračoval.
Zkoušela jeho délku.
Dole se ozývalo cukrování.
Ovazovala si ho kolem krku.
Dole se ozýval smích.
Rozbrečela se.
Hluk aut přehlušil všecko co nechtěla slyšet.
Zkusila uzel. Byl pevný. K zábradlí balkonu které bylo asi 15cm široké si přistrčila židli. Stoupla si na ní. Pak jedna noha. Druhá noha.
Stála na římse a shlížela dolů.
Nikdo si jí nevšímal.
Dole se loučili.
I Ellen se loučila.
A potom, zavolala.
,,Bibi!"
Bibi se otočila nahoru.
,,Miluju tě!" Zavolala Ellen.
Skočila.
,,Né!" Stačila zařvat Bibi.
Celé to trvalo ani ne dvě vteřiny. Ale Ellen se během jejího seskoku promítnul celý život.
První den ve škole.
Maturita.
Vyučování na škole.
Bibi.... Ach Bibi....
Několik setin před smrtí si uvědomila že se zachovala jako cvok.
Ruce jí ještě naposledy chmátly nahoru po provaze, ale chytit se už nedokázala.
 Byla mrtvá.
Bibi tam asi vteřinu stála a pak se rozeběhla nahoru. Domovní dveře byly odemčené. Ale klíče od bytu najít nemohla.
V tom zmatku začala zvonit. Nemohla pochopit že to k ničemu nevede. Zvonila a zvonila.
Až se dveře otevřely. A mezi nimi stála Margareth.
Bibi se strašně lekla-měla na sobě totiž Ellenin župan. Pak jí ruka vylétla a dala Marg facku. Rozeběhla se na balkon a začala Ellen vytahovat. Když se jí to povedlo složila se na ní, a začala brečet.
V tom se vzpamatovala a zařvala: ,,Opovaž se někam chodit!" Doběhla do kuchyně pro nůž a namířila ho na Margareth. Ta couvala až docouvala až do koupelny. Tam jí Bib zamkla.
Potom Odnesla Ellen do ložnice, tam ji převlékla do toho nejkrásnějšího pyžama a z krku sundala smyčku. Přikryla ji. Vypadalo to jako když spí...

EPILOG

V bytě se nedalo dáchat. Na ulici se nedalo dýchat. Ač byl listopad, much tu bylo...
Smrdělo to tu.
Rány.
Spousta ran, a dupotu.
Někdo vyráží dveře.
Strašně řvou...
Kdosi mě tahá. Né! Nechte mě tu, chci vykřiknout. Nejde to. Vdechla bych ten puch...
...Vdechla bych Ellen...
Nemluvím.
Nechci. Tomuhle panákovi nic říkat nebudu...Ne a ne!
Ale on cosi říká mě.
,,Bude se ti tam líbít. Budou tam na tebe hroozně hodní, uvidíš!"
Lepší než být ve vězení, říkám si... Jsem prý mimořádný přpad! To mě rozesmálo!...Prej vražda! Jaká vražda? Kde?
Ellen se mi zabila sama....
A co se táče Margareth, ta si v té koupelně umřela sama! Tak co obvyňují mě? Sakra!
Holky moje...Odešly....A já jsem tu samotná a opuštěná...
 A fakt mě to tu nebaví.

   Už vím co s tím...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama